Women and Europe - Ženy a Evropa
Dnešní konference se věnuje rovnosti mužů a žen. Debaty na toto téma se většinou zdůrazňují ženský aspekt rovnosti; moc ráda bych hovořila i o tom, jak zlepšovat rovnost mezi oběma pohlavími z pohledu mužů, nicméně budu pokračovat ve zmíněném stereotypu ženské dimenze, protože jsem žena a nedovolím si hovořit o tom, co potřebují muži a jak subjektivně vnímají svoji identitu v současném měnícím se prostředí.
Než se začnu zamýšlet nad budoucností rovných příležitostí v kontextu České republiky, je nutné se nejdřív podívat na každodenní realitu české ženy. Udělejme si malý exkurz do historie, protože v ČR, resp. Československu si v těchto dnech připomínáme 20. výročí od sametové revoluce, od přechodu od totality k demokracii. Chci v krátkosti připomenout alespoň něco z toho, co ženy za půlstoletí komunismu prožívaly, s důsledky čehož se musíme vyrovnávat dodnes.
- Tehdejší žena musela být zaměstnána, děti svěřovala do péče kolektivních zařízení již od svých 6 měsíců – vše za účelem „osvobození“ matky směrem k plné zaměstnanosti. Až v 80. letech byla zavedena dvouletá mateřská dovolená. Pokud chtěla matka zůstat se svým dítětem déle, dostalo se jí statutu příživnice.
- Rovné příležitosti byly v 70. a 80. letech pro českou ženy synonymem k plné zaměstnanosti, bez možnosti zvolit si svoji svébytnou životní strategii. Až v 90. letech v souvislosti se vstupem do EU začala ČR začleňovat rovné příležitosti do naší legislativy. Přesto si nimi dodnes nevíme rady.
- Zatímco na západ od našich hranic si ženy prošly vývojem a různými fázemi emancipace, u nás bylo toto téma tabuizováno. Slovo feminismus má dodnes hanlivý význam a je odmítán většinou společnosti a považován za extremistické hnutí.
- Kvóty nebyly pro českou ženu v období komunismu novinkou, deformoval je ovšem důvod, proč byly zaváděny – staly se totalitním nástrojem, kterým si státní moc zajišťovala loajalitu občanů.
A všechny tyto vlivy formovaly volbu životní dráhy, sebevědomí a participaci českých žen.
Současná česká žena, formovaná předchozí zkušeností, považuje sebe samu za úspěšnou, když dokáže skloubit práci a péči o domácnost – pracuje 8 hodin denně v práci a dalších několik hodin věnuje domácím pracem.
Pro rodinný život a chod domácnosti je neustále role ženy vnímána jako rozhodující, rodina je tedy hlavně její sférou, tím se postupně upevnil model jakýchsi dvou směn, kde je žena přetížena. Samozřejmě, že by tato česká žena byla velice ráda, kdyby se její muž více zapojil do péče o rodinu a o domácnost, ale zároveň by byla nerada, aby se do oblasti rodiny a domácnosti neangažoval až příliš, aby se náhodou nestalo to, že najednou to bude její muž, kdo bude v této oblasti dominantní. Dnešní česká žena totiž považuje tuto oblast, jako oblast, ve které je ona dominantní a toto výsadní právo si nechce nechat vzít.
Otázkou ale zůstává, jestli ženy příliš nelpí na svém dominantním postavení v soukromé oblasti i proto, že jim oblast veřejná poskytuje ve srovnání s muži příliš omezené možnosti.
Tato žena nemá mnoho času na nic jiného než jen na svoji rodinu a také na svoji práci. Nemá tedy mnoho času ani na své zájmy, na to, aby se postarala o sobe, a nemá ani mnoho času na své kamarády a přátele. A už vůbec tedy nemá žádný čas na to, aby se jakýmkoliv způsobem angažovala v polickém životě. Ve věku, kdy děti odrostou, ale nejsou samostatné, se dostane žena do situace, že musí pečovat o své a manželovy stárnoucí rodiče a také ještě musí pečovat o své dospívající děti, které ještě stále nejsou samostatné. Tato žena je samozřejmě s touto situací nespokojena, protože jí tato situace brání mimo jiné i v profesním růstu. Ale zároveň tuto situaci považuje za danou a přirozenou, takže vlastně nemá na vybranou.
Z různých studií vyplývá, že více jak polovina mužů si myslí, že místo ženy v rodině je v plnění domácích povinností, mužovo místo je v roli živitele rodiny. S tradiční představou o komplementaritě mužských a ženských rolí se ztotožňuje jen třetina žen. Tento tradiční model je tedy v naší společnosti silně zakořeněn. Muži si při tom myslí, že stejně takto vidí svoji roli i ženy.
Muži sice přiznávají ženám právo a profesní seberealizaci, sebeprosazení a jakousi společenskou angažovanost, ale samozřejmě na straně druhé jim ale nechtějí příliš mnoho slevit z jejich domácích rolí ženy a manželky a ženy jako matky jejich společných dětí.
Kudy z toho ven?
Současné právo ženám a mužům přiznává zcela rovné postavení, po několika letech se nám podařilo přijmout i antidiskriminační legislativu, ke které jsme se zavázali při vstupu do EU.
Rovnost tedy existuje de iure, je nezpochybnitelná. Ovšem jedná se o minimální standard, který automaticky nezaručuje rovnost de facto. Tohoto argumentu s oblibou využívají kritici konceptu rovných příležitostí a legislativní zakotvení nediskriminace vydávají za cílový stav.
Ovšem v praxi, v reálném životě ženy narážejí na skleněné stropy, předsudky a stereotypy spojené s plněním jejich specifických rolí.
Pokud si optimální cílový stav definujeme jako možnost svobodně se rozhodnout pro svou jedinečnou životní dráhu - ať je to mateřství, plná politická participace, kariéra nebo vše najednou, pak budoucnost spatřuji v tom, že budou se svými vzájemně propojenými životy spokojené obě strany – jak muži tak ženy.
V současné době jsem svědkem toho, že potřeby žen jsou stavěny do protikladu s potřebami mužů. Rovné příležitosti jsou stále, aspoň v našem prostředí, vnímány především jako rovné příležitosti pro ženy. To vytváří dojem konfliktu, ale opak musí být pravdou – usmíření specifických potřeb individuálních životních drah mužů i žen.
Ženy by tak kupříkladu měly mít možnost ve stejné míře rozhodovat o svých životech na politické úrovni, stejně tak muži by měly mít možnost vychovávat svoje děti.
Faktická změna stavu nepřijde s přijatými zákony, ale musí být součástí povědomí celé společnosti. Je to především úkol pro nás, moji generaci, která v současnosti vychovává svoje děti, svoje syny a dcery. Ti pak kopírují rozdělení rolí v domácnosti a přenášejí je do svých životů.
Domnívám se, že klíč k budoucnosti, kde rovnost nebude jen na papíře, protože záleží na nás, současných matkách a otcích, abychom dokázali vychovat svoje děti k vzájemnému respektu, otevřenosti a toleranci. Ke schopnosti respektovat a slaďovat individuální volby a specifické potřeby žen a mužů.
Na politicích je, aby vytvářeli dostatek možností a prostoru k uplatňování těchto voleb.
Konference "Women in Europe"
Snímky z konference Women in Europe, která se uskutečnila za podpory nadace Roberta Schumana v listopadu 2009 v Bruselu.
autor: Photo European Parliament